Nejčastější dotazy

Často se mě majitelé před mou návštěvou ptají, co všechno mají připravit, nebo co potřebuji ke své práci.

Je příjemné, když je mohu koně dělat v jeho boxe, kde to zná! Je víc v klidu a úpravu lépe snáší. Pokud není boxové ustájení, tak využívám přístřešků, stodol, atd., kde jsou stěny a kůň se o ně opře v případě, že se při úpravě trochu zlobí a couvá. Když ani to není možné tak to vždycky nějak vymyslím.

Důležité je, abych měla přístup k elektřině!!! Prodlužku si vozím, ale občas není dostatečně dlouhá, tak je fajn, když máte ve stáji ještě jednu. No a nakonec potřebuju trochu vody na vypláchnutí huby a umytí nástrojů (kyblíky mám své).

První kontrola zubů u koně by měla být již v mladém věku. Je dobré udělat alespoň jednu kontrolu zubů u koně ve věku od narození – 2 let. V tomto období vyrůstají mléčné zuby, v začátcích je i výměna na zuby trvalé. Od 2 do 5 let by měla být kontrola 2x za rok (tedy 1x za 6 měsíců). Je to období kdy dochází k výměně celého chrupu z mléčného na trvalý a je potřeba včas zachytit problémy při špatné výměně.

Po dosažení 5ti let a dokončení výměny zubů stačí pravidelná kontrola 1x za rok. U koní s většími dentálními problémy a vytrženými zuby (premoláry a moláry) je třeba kontrola opět 1x za 6 měsíců.U starších koní s bezproblémovými zuby ve věku 18 let a víc stačí kontrola i 1x za 2 roky.

Pokud není koni péče poskytovaná pravidelně, nebo dokonce vůbec, vzniká koni v hubě „nepohodlí“. A jsou různé způsoby, jakými nám naznačí, že je něco v nepořádku.

Každý kůň je jinak citlivý a tak jako my snese větší, či menší bolest. Nejčastějšími příznaky problémů se zuby je zhoršený příjem krmiva, vypadávání krmiva z huby (vyplivování, žmolkování), špatné přežvykování a tím způsobené špatné rozmělnění potravy a následné hubnutí, protože kůň nevyužije živiny obsažené v krmivu. Dalším příznakem je horší jezditelnost, např. házení hlavy, horší prostupnost koně a neochota přilnutí k udidlu.

V současné době je stále mnoho majitelů koní, kteří řeší úpravu zubů, až se vyskytne nějaký problém. Proto se doporučuje pravidelná kontrola stavu zubů minimálně 1x ročně. U mladých koní, kteří ještě nepodstoupili základní výcvik, je dobré zkontrolovat stav zubů před prvním naužděním – koně v hubě nic nebolí, nenaučí se zlozvyky a zjistí, že vlastně je udidlo v hubě fajn věc.

Nejprve je nutno říci, že má kůň hypsodontní typ zubů, což znamená, že zuby mají omezenou růstovou periodu, ale prodloužené prořezávání. Koňský zub je chráněn proti neustálému opotřebování a obrušování povrchu dlouhou korunkou, která je uložena v zubním lůžku – jedná se o rezervní korunku.

Jakmile dojde u stoliček, zubů třenových a řezáků k opotřebení korunky, postupně se z lůžka objevuje nová. Jednodušeji řečeno, koním vyrůstají zuby celý život. V průměru je to 2 – 4 mm za rok. Pro koně je přirozeným prostředím volná příroda, díky domestikaci, šlechtění a využívání koní došlo k mnoha změnám.

V dnešní době koně chováme ve většině případů v boxovém ustájení. V jejich přirozeném prostředí, tedy volné přírodě, kůň většinu času trávil žraním. Díky tomu, že často žvýkal, si zuby zbrousil sám od sebe. Toto samovolné zbroušení zubů bylo způsobené třením okluzních ploch horních a spodních zubů o sebe.

V dnešní době koně převážně krmíme pouze 3× denně, na pastvě se pohybují krátkou dobu, nebo někteří koně vůbec a to jim k dostatečnému zbroušení nestačí. Dalším faktorem je charakteristika potravy. Dnes jim podáváme kvalitně upravené seno, granule, müsli a další krmiva, často zalité, nebo spařené vodou. V přírodě jejich potrava zahrnovala i tvrdší rostliny, malé větvičky, keře apod. a tom jim také napomohlo k obroušení zubů.

Je jasné, že si kůň ve volné přírodě zuby nezbrousil tak kvalitně, jako to dělají zubní technici, či veterináři s pomocí rašplí, brusek apod. Ale musíme si uvědomit, že dříve po nich nebyla vyžadována žádná práce a sportovní výkonnost. Při práci s koňmi často používáme ohlávky, uzdečky, udidla a další věci, které dříve pro koně nebyly přirozené. Když zapneme nánosník u uzdečky a přitlačíme tváře na ostré hrany zubů, tak se nesmíme divit, že je kůň neochotný k práci, protože mu to způsobuje bolest.

 

Vlčí zuby

Vlčí zuby jsou pozůstatek premolárů a mohou mít různou velikost a tvar. Obvykle mají krátkou korunku a kořen, který má dvojnásobnou až trojnásobnou délku korunky. Tyto malé kuželovité zuby mohou překážet při kousání a při uložení udidla v hubě, často bývají odstraněny (vytrženy). Důvodem odstranění je poloha zubu, která je hned před prvním horním premolárem na maxille (horní čelisti) a občas i na mandibule (spodní čelisti).

Jednodušeji se vytrhávají vlčí zuby u mladých koní, mladších 3 let, než u starších jedinců. Jak kůň stárne, kořeny zubu osifikují v dásni a spojují se s čelistí. Neprořezaný vlčí zub je obvykle problém, je potřeba ho co nejdříve vytrhnout.

Špičáky

Špičáky jsou často označovány za „bojovné zuby“. Hřebci (i valaši) mají plně vyvinuty 4 trvalé špičáky, 2 jsou uloženy v maxille a 2 jsou uloženy v mandibule. Většinou se prořezávají v mezizubním prostoru během 4 až 6 roku koně. Tyto zuby mají zašpičatělou okluzní plochu, mají konvexní tvar na jejich bukálním okraji a jsou nepatrně konkávní v jejich střední části s malým zakřivením na konci, směřujícím kaudálně. Spodní špičáky jsou uloženy maličko rostrálněji než horní špičáky a tudíž zde nedochází ke kontaktu jejich okluzních ploch.

To je patrně důvod, proč jsou, hlavně spodní špičáky, náchylnější k zubnímu kameni. Klisny mají pouze rudimenty těchto zubů, ale zpravidla jim úplně chybí. Tyto zuby se plynule neprořezávají během celého života, proto u starých koní můžeme vidět dlouhou rezervní korunku zubu. Špičáky mají rozsáhlou dřeň, která se u mladých dospělých koní může rozprostírat až 5 mm pod okluzní plochu.